Rio de Janeiro

6. 04. 2015 13:59:12
Rio je ohromné jak rozlohou, tak množstvím zajímavostí, které každý návštěvník touží spatřit. Dny našeho pobytu nám utíkaly rychleji, než bychom si byli přáli.

Bydleli jsme v příjemném hotelu ve čtvrti Copacabana. Pokoj byl pěkný, snídaně bohaté, venkovní bazén s posilovnou, na pláž pár kroků. Co víc si přát.

V hotelu jsme si hned první den zaplatili autokarový výlet s průvodcem. Mikrobus se sympatickou průvodkyní v růžovém kloboučku pro nás přijel až na místo. Udělali jsme okružní cestu po hotelích ve městě, kde jsme nabírali další turisty, až se úplně zaplnil a naše průvodkyně zaujala místo na schůdkách, odkud pak komentovala celou trasu.

První zastávkou byla Catedrala Metropolitana. Monumentální moderní stavba ve tvaru pyramidy, zajímavá a zvláštní jak svým půdorysem, tak celou architekturou, nám vyrazila dech. Nádherná barevná vitrážová okna člení stěny katedrály a navazují na ramena bílého proskleného kříže, který vyplňuje celý strop. Ohromný vnitřní prostor katedrály není členěný žádnými opěrnými sloupy a udivuje svou jednoduchou okázalostí.

Další zastávka byla před známým stadionem Estadio do Maracana , který byl postaven pro mistrovství světa ve fotbale v r. 1950. Prohlédli jsme si stadion, nakoukli do obchůdku se suvenýry a udělali pár fotek. Dívky v pestrobarevných krojích brazilských indiánů ochotně pózovaly.

Naše trasa pokračovala na horu Corcovado k soše Krista Spasitele. Nebylo snadné se k Ježíši dostat. Vůz pomalu stoupal strmými serpentinami národního parku Tijuka až ke stanovišti, kde jsme museli na parném slunci vystát frontu na vstupenky. Vypadala nekonečná, ale díky naší šikovné průvodkyni jsme přece jen postupovali rychleji než turisté, kteří se sem vydali soukromě. Poslední úsek cesty jsme zdolali po schodech stoupajících vzhůru ve stínu stromů, většinou fíkusů a podobných, nám známých, „pokojových rostlin“.

Konečně jsme byli na vrcholku a měli před sebou, nebo lépe řečeno nad sebou, obrovskou sochu Ježíše, která se tyčila k nebi ve vší své majestátností. Za sebe mohu říci, že to byl obrovský zážitek. A to nejen socha samotná, ale i výhled na město pod námi, na pláž a moře. Ať se podíváte nahoru nebo dolů, doprava nebo doleva, každý pohled je ohromující a nádherný. Ani se nám nechtělo odcházet. Ale na prohlídku jsme měli vymezenou dobu a všude kolem nás se přelévaly davy lidí sem a tam a tak jsme si museli hlídat čas, abychom byli včas na parkovišti, kde na nás čekal mikrobus.

Protože program výletu zahrnoval také oběd, odvezli nás do restaurace, kde jsme si formou bufetu nabírali různé saláty a pak chodili mezi stoly číšníci s tácky a prkénky a na talíře před námi kladli nejdříve kolečka klobásy - čoriso a pak asado - kousky grilovaného hovězího masa. Malé proužky libového masa měli napíchané na šavli, se kterou chodili mezi stoly a kde viděli poloprázdný talíř, tam nabízeli. Samozřejmě nikdo neodolal. Bylo to úžasné a všichni jsme si přidávali, dokud se do nás ještě něco vešlo. Ale nedejte si ještě malý kousek, když to tak krásně vypadá a ještě líp chutná.

Na odpoledne nám zbýval poslední bod programu, vrch, podle svého tvaru zvaný Pao de Acucar - Homole cukru, nebo taky Cukrová hora. Vyjeli jsme až nahoru lanovkou a znovu byli okouzleni úžasným výhledem na všechny strany. Rio bylo pod námi jako na dlani. Nemohli jsme se nabažit nádherného výhledu na město, na pláž Copacabana, na zátoky plné lodí. Vrch Corcovado se sochou Ježíše jsme měli přímo naproti. V národním parku na vrcholku hory, jsme obdivovali stromy a rostliny které v malém známe z našich domácích květináčů.

Homole cukru byla posledním bodem našeho programu. Když jsme sjeli lanovkou zpět dolů k úpatí hory, čekal nás už jen odvoz do hotelu. Vrátili jsme se unaveni a plní dojmů.

Další dny už jsme se věnovali prohlídce města po vlastní ose nebo na pláži..

Kolem pláže je spousta úžasných restaurací, které se začínají plnit tak od deseti hodin do půlnoci a jsou otevřené do časných ranních hodin. Ve všech mají velkou nabídku ryb a mořských specialit, ale hlavně úžasné asado. Na kovových rámech, nakloněných nad ohništěm se grilují půlky krávy, kozy nebo ovce. Večeře v takové restauraci je vždycky zážitek.

Když jsme se vraceli někdy kolem druhé do hotelu, ulice byly ještě stále plné lidí, restaurace a jejich předzahrádky žily naplno. Potkávali jsme rodinky s dětmi i maminky s kočárky.

Pláž byla tou dobou už prázdná, jen hrstka milovníků nočního koupání a pejskaři si užívali šumění moře. Bezdomovci sbírali po pláži plechovky od piva a vláčeli je ve velkých pytlích po promenádě, pravděpodobně do nějaké sběrny. Každý večer byl zdaleka slyšet charakteristický zvuk, jak táhli pytle po dlažbě.

Abychom v Brazílii okusili ode všeho něco, zažili jsme i krádež. Přítel šel po pláži, když kolem něho běžel asi desetiletý hoch. Vyskočil, strhl mu s krku zlatý řetízek a utíkal dál.

V Brazilii je kriminalita vysoká, proto je policie nejen v ulicích, ale i na plážích. Běžícího chlapce si všiml policista a hned se pustil za ním. Když ho doběhl, kluk už seděl v kruhu kamarádů a řetízek u sebe neměl. Přítel zloděje identifikoval a vyfotil si ho, policista mu dal potvrzení a poslal ho na policejní oddělení pro cizince, kde o krádeži udělali zápis. Nic víc.

Během čekání jsme byli svědky předvedení dalšího dětského pachatele, tentokrát jednonohého chlapce o dvou berlích, který samozřejmě utéct nemohl. Policisté ho přivezli spolu s poškozenými.

Děti z těch nejchudších poměrů tvoří dětské gangy, které využívají bossové, aby pro ně kradly . Policie s tím těžko něco zmůže. Druhá strana lesklé mince.

Rio de Janeiro bylo nezapomenutelné, ale čas se nachýlil a my jsme se jednoho rána opět ocitli na letišti abychom pokračovali ve své cestě, tentokrát do Iguazu.

Autor: Marie Kubešová | pondělí 6.4.2015 13:59 | karma článku: 12.33 | přečteno: 568x

Další články blogera

Marie Kubešová

Věčné město Řím

O bohaté historii a úžasných památkách Říma toho bylo napsáno nepočítaně. Nic ale nemůže dostatečně vylíčit skutečnost. Do Říma prostě musíte jet a vidět ho na vlastní oči.

25.4.2023 v 20:33 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 292 | Diskuse

Marie Kubešová

Jak jsem bojovala s nemocí

Toto povídání je staré 10 let a mým blogům se poněkud vymyká. Ale protože je bohužel stále spousta lidí, kteří bojují s nemocí, jejíž název, snad z pověrčivosti, zásadně nevyslovuji, je toto téma stále aktuální.

12.10.2022 v 10:22 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 477 | Diskuse

Marie Kubešová

Žamberk

V údolí Divoké Orlice, na křižovatce obchodních cest z Čech na Moravu a do Kladska, na místě bývalé slovanské osady, vzniklo ve druhé polovině 13. století německé městečko Senftenberg.

1.8.2022 v 13:32 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 235 | Diskuse

Marie Kubešová

Zámek Bon Repos

je barokní, původně lovecký zámeček, který najdeme nedaleko Prahy, na vrchu Čihadlo u Lysé nad Labem.

26.7.2022 v 17:20 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 299 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 83 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 496 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 563

Akční důchodkyně, vášnivá milovnice života a cestování.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...