Manětín

Malebné městečko uprostřed lesnaté krajiny na sever od Plzně bývá oprávněně nazýváno barokní perlou západních Čech. Svůj podpis tady zanechali nejvěhlasnější umělci barokního období.

První zmínku máme z roku 1169, kdy řád pražských johanitů obdržel od krále Vladislava II. újezd na zemské stezce z Prahy do Chebu.

Kolem roku 1235 johanité založili město a vystavěli klášter a tvrz obehnanou hradbami. 

V roce 1420 dal Zikmund Lucemburský manětínské panství do zástavy Bohuslavovi ze Švamberka. Po něm majetek zdědil jeho syn a posléze vnuk Bohuslav Krušina ze Švamberka, který byl jedním ze zakladatelů jednoty zelenohorské.

Šlo o spolek 16 českých katolických pánů, kteří se postavili proti Jiřímu z Poděbrad, založený v roce 1465 na Zelené hoře. 

Když proti nim král po neúspěšných jednáních vytáhl s vojskem, přešli k Matyáši Korvínovi, kterého podpořili v česko-uherské válce i při korunovaci českým vzdorokrálem.

Panství změnilo postupem doby několik majitelů, z nichž nejvýznamnější byl rod Hrobčických z Hrobčic, kteří přestavěli tvrz na renesanční zámek a pivovar. 

Po konfiskaci v roce 1620 odkoupila panství Ester Mitrovská z Mitrovic, která je odkázala svému bratrovi Ferdinandovi Rudolfovi Lažanskému.
Rod Lažanských v Manětíně setrval po 300 let, až do roku 1945.

Po velkém požáru v roce 1712, kdy lehlo popelem skoro celé město včetně zámku a kostela, zahájil Václav Josef Lažanský ihned novou výstavbu v barokním stylu. 

Přestavbou zámku pověřil významného rakouského architekta Tomáše Haffeneckera.

Výsledku velkolepého plánu se však nedožil. Když po třech letech zemřel, zůstala celá tíha rekonstrukce zámku i města na jeho mladé, teprve dvacetileté vdově Marii Gabriele Lažanské z Chudenic.

Hraběnka se svého úkolu zhostila nad očekávání. Pozvala do Manětína nejvýznamnější umělce své doby, kteří vytvořili úžasné barokní dílo.

Byl zde Petr Brandl, který svými obrazy vyzdobil zámek i kostel Sv. Jana Křtitele, Jan Blažej Santini a mnoho dalších. 

Na terasové náměstí bylo umístěno více než 30 barokních soch, z nichž většina pochází z dílny Štěpána Borovce, vyučeného u Jana Brokoffa, a jeho žáka Josef Herschera. 

V roce 1809 byl v místech původní zámecké zahrady, zmiňované již v r. 1604, vytvořen anglický park, který byl po roce 1945 naprosto zdevastován. Obnoven do přibližné podoby konce 18. století byl až kolem roku 1990. 

Manětín byl vždy výjimečný převahou českého obyvatelstva v oblasti, kde okolní obce byly německé, proto ani po mnichovské dohodě nepřipadl Německé říši.

Po roce 1945 byl zámek Lažanským zkonfiskován a sloužil jako kanceláře státních lesů a statků a byty jejich zaměstnanců.

V roce 1959 bylo v části zámku otevřeno muzeum, od roku 1988 zámek spravuje Národní památkový ústav.

Dnes je zámek krásně zrekonstruován. Vrátila se sem velká část původního mobiliáře, takže si návštěvník může představovat, jak tady ještě před 75 lety skuteční majitelé žili. 

Unikátem je soubor 13 portrétů služebnictva Marie Gabriely Lažanské v životní velikosti od malíře Václava Dvořáka.

1.1.2002 byl zámek Manětín prohlášen národní kulturní památkou.