Zámek Chyše

Kousek od Žlutic najdeme další zachráněnou perlu karlovarského kraje. Zdevastovaný novogotický zámek a pivovar zachránil z ruin a nádherně zrekonstruoval příbuzný původních majitelů, který zchátralý objekt koupil od státu.

Od roku 1169, kdy je v listinách poprvé zmiňováno, vyměnilo chyšské panství spoustu majitelů.
Původní tvrz byla postavena pány z rodu Odolenoviců, který tu setrval po 200 let. 

Výrazněji se na Chyších zapsal Burián z Gutštejna, zvaný Burián Bohatý, který je obdržel v roce 1473 od Vladislava Jagelonského. Přebudoval hrad, postavil hradby a v roce 1487 založil klášter karmelitánů.

Jeho rod se zde udržel po několik generací. Když vymřel po meči, zdědila panství dcera posledního z nich Anežka, která se provdala za Mikuláše z Lobkovic a celý majetek mu věnovala.

V roce 1578 byl hrad přestavěn na renesanční zámek, který později získala Gryzelda Švamberková z Lobkovic a po ní její syn Bohuchval Berka z Dubé.

Protože byl účastníkem stavovského povstání, musel po bitvě na Bílé hoře uprchnout ze země. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti ( jeho jméno bylo přibito na šibenici) a ztrátě majetku.

Panství bylo zkonfiskováno a získali je Michnové z Vacínova.
Karel Jiří Michna z Vacínova s manželkou Annou Ludmilou Kolowrat-Krakowskou přestavěli zámek do barokní podoby a na kopci za městem, nechali postavit kostel Zvěstování Panny Marie s rodinnou hrobkou.
V roce 1747 byl zámek prodán, ale nový majitel ho zadlužil a v dražbě ho získal hrabě Prokop I. Lažanský z Bukové, který ho připojil ke svým panstvím Manětín a Rabštejn.

Po jeho smrti v r.1804 zdědili majetek  jeho synové Prokop II. a Jan, čímž došlo k rozdělení na větev manětínskou a chyšskou.

Prokop III., syn Prokopa II.,  nechal v létech 1856-58 zámek nákladně zrekonstruovat v novogotickém stylu. Na přestavbu si najal  architekta Ignáce Ullmanna a stavitele Františka Havla.

Byl bezdětný a proto po něm panství získal jeho příbuzný JUDr. Vladimír Lažanský.  Právě v jeho rodině působil v roce 1917 jako domácí učitel Karel Čapek. 

Po roce 1945 byl Lažanským podle Benešových dekretů zámek zabaven a rodina musela emigrovat. Poslední majitel Prokop IV. Lažanský zemřel v roce 1960 v Zimbabwe.

Tak jako v jiných podobných případech se v objektu vystřídaly Státní lesy a statky, zemědělské učiliště a nakonec škola v přírodě. 

Zámek nikdo neudržoval a v roce 1976 byl uzavřen a ponechán postupnému chátrání.

Až v roce 1996 ho naprosto zdevastovaný koupil i s pozemky jeden z potomků původních majitelů Ing. Vladimír Lažanský s manželkou Marcelou  a hned se pustili do jeho oprav. 

Měli štěstí, že dosáhli na státní a evropské dotace, protože bez nich by se jim nikdy nepodařilo dílo zkázy zastavit a zámek tak rychle opět vzkřísit k životu. Již v roce 1999 byla otevřena první zámecká expozice.

Lažanští postupně přikoupili i torzo někdejšího pivovaru, který zrekonstruovali a znovu obnovili. Dnes se zde vaří výborné, nepasterizované 11 a 12 stupňové světlé i tmavé pivo Prokop, které si můžete rovnou dát v restauraci ke skvělému jídlu nebo zakoupit v dárkovém balení s sebou. 

Zámkem osobně provází velmi příjemní manželé Lažanští. My jsme měli štěstí na zámeckého pána, který nám celou historii zámku i všechny peripetie spojené s jeho záchranou povyprávěl velice poutavým způsobem. 

Zodpověděl všechny dotazy a bavil se s námi jako starý známý o všem, co nás zajímalo. Stejné dojmy s námi sdílela i druhá skupina, kterou provázela paní Lažanská.

Zámek má nádherné interiéry, vybavené dobovým, vesměs zapůjčeným nábytkem. Původní zařízení skončilo neznámo kde, když byly prostory v roce 1976 vyklizeny. 

Na stěnách jsou rodinné portréty, místnosti jsou zařízené tak, aby evokovaly skutečný život na zámku, tak jak vypadal až do konce druhé světové války, kdy museli majitelé zámek opustit..

Je zde také expozice připomínající zdejší pobyt Karla Čapka.

Po prohlídce zámku a dobrém obědě v pivovaru láká k procházce krásný a rozlehlý zámecký park.

Návštěva u Lažanských je skutečně nezapomenutelný zážitek.