Zámek Bon Repos

je barokní, původně lovecký zámeček, který najdeme nedaleko Prahy, na vrchu Čihadlo u Lysé nad Labem.   

Postavil si ho v r. 1718 hrabě František Antonín Špork jako odpočinkové sídlo a  nazval ho La Maison de Bon Repos – Dům oddechu.

Ač celoživotně nenáviděl jezuity po tom, co jako nezdárný žák vystudoval jezuitské gymnázium v Kutné Hoře, byl hluboce nábožensky založený.

Proto nejdříve postavil na kopci kapli sv. Jeronýma, dům pro kněze, příbytek pro poustevníka a pyramidu, aby se tam  za něho mohli modlit.

Na Bon Repos jezdil odpočívat, meditovat a užívat si klidu. Především se tady však věnoval svému největšímu koníčku – čižbě, tedy lovu ptáků.

Jeho otec pocházel z chudých selských poměrů a do šlechtického stavu byl císařem povýšen za vojenské zásluhy v bitvě na Bílé hoře (na straně císařské armády) a v bojích proti Turkům. 

To byl důvod, proč šlechta nikdy nepřijala Františka Antonína mezi sebe a přes jeho velmi dobré vzdělání a postavení u dvora ( tajný rada, komoří a císařský místodržící) jím pohrdala pro jeho nízký původ.

Do 8 let vyrůstal v Heřmanově Městci, odkud odešel na již zmíněné jezuitské gymnázium, po té pak několik let studoval právo. 

Po ukončení studií absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, která mu dala mnohá poznání a zkušenosti, které později zúročil.

Tak například jako první přivezl z Francie do Čech lesní roh a založil zde hudební školu na tento nástroj.

Ač původem Němec, jehož rod pocházel z Vestfálska, byl hrabě Špork ( pův. Sporck) velkým mecenášem české kultury.

Přivedl do Prahy Antonia Vivaldiho, který zde ve Šporkově italské opěře, působící v letech 1724-1734 střídavě v Praze a v Kuksu, uvedl šest svých oper, z nichž dvě dokonce složil přímo pro Prahu.

Jeho nejoblíbenějším sochařem a přítelem byl Matyáš Bernard Braun, jehož sochy zdobí i okolí zámku Bon Repos. 

Hrabě Špork podporoval nejen umění.

Vybudoval lázně a špitál pro chudé a vojenské vysloužilce s kostelem v Kuksu, špitál v Lysé nad Labem a v Kozojedech,  finančně podporoval vojenskou invalidovnu v Karlíně, založil fond pro vykupování křesťanských zajatců a vyplácení dlužníků a špitální nadaci, kterou po jeho smrti provozovali milosrdní bratři až do r. 1949.

V roce 1695  založil v Čechách řád sv. Huberta, se kterým se seznámil ve Francii, kde během  své kavalírské cesty pobýval na dvoře Ludvíka XIV. Tam také poprvé poznal loveckou hudbu.

Byl to věčný rebel a kverulant a neustále se soudil, i když většinu sporů prohrával..
Svou nespokojenost vyjadřoval různými zápisy na zdech jedné z chodeb zámku. 

Jeho největším procesem byl spor s jezuity kvůli jeho betlému od Matyáše Brauna v lesích Kuksu.
Tehdy byl dokonce prohlášen kacířem, byl zatčen a  byla mu zabavena knihovna a zlikvidována tajná tiskárna, kterou na zámku provozoval.

Jeho zápisky na stěnách byly přemalovány, po návratu z vězení v nich však pokračoval. 

Zbytky těchto písemných projevů byly později opět překryty a dnes  jsou k vidění jen částečně. Ty, které jsou psány červeně prý byly vulgární.

Další proces, který ho údajně přivedl  až do vězení  v Daliborce, což někteří historici zpochybňují,  byl spor s advokátem Neumannem z Puchholzu, kterého poctil zápisem tak nelichotivým, že ho dotyčný kvalifikoval jako nabádání k vraždě. 

Špork mu podepsal směnku na 5000 zlatých, kterou však nehodlal zaplatit a advokátovi namluvil, že se pod jeho zámkem nachází stříbro.

Neumann poslal na Bon Repos kutnohorské havíře, aby tam kopali. Vyhloubili  hlubokou jámu, které se dodnes říká Neumannova studna, ale žádné stříbro samozřejmě nenašli. 

Hrabě se soudil i za svého bratra, psychopata a vraha, který zabil svého sluhu a málem připravil o život i svou manželku.

František Antonín Špork v roce 1722 celé panství prodal  Františku Josefovi hraběti Černínovi z Chudenic s dohodou, že bude moci podle potřeby zámek dále využívat.

Další majitel, Ignác Zikmund hrabě z Klenové a Janovic, nechal zámek pustnout a teprve arcibiskup Příchovský z Příchovic, který ho koupil v dražbě, započal s jeho rekonstrukcí.

Zámek z gruntu přestavěl. 
Lovecký zámeček propojil s domem pro kněze, čímž vytvořil  Starý zámek a na místě kaple sv. Jeronýma postavil Nový zámek. 

V parku postavil čínský pavilon, který sloužil jako taneční sál.
Založil obec Čihadla.

Z pozdějších majitelů panství je třeba zmínit rod Thun Hohensteinů, kteří na zámek pozvali Bedřicha Smetanu, aby jejich děti vyučoval hudbě (1844-1847).

Po druhé světové válce byl v zámku lazaret Rudé armády. 
V roce 1958 byl Bon Repos prohlášen nemovitou památkou. 

Navzdory úmluvě, která to vylučovala, byl zámek dán do užívání armádě a okolní pozemky a lesy se staly vojenským prostorem.

Tento stav trval do roku 1990.

Až v roce 2004 koupil zpustlý zámek nynější majitel Charles Butler se svou ženou Evou. 

Původně si chtěli koupit chatu, ale když sjezdili celé Čechy a Moravu a nenašli, co by splňovalo jejich představy, objevili zdevastovaný zámek, do kterého se ihned zamilovali.

Pustili se do náročné rekonstrukce, která se jim obdivuhodně povedla. 

Dnes jsou všechny budovy  krásně opravené.
Díky akademickému malíři a restaurátorovi Petru Kadlecovi jsou nádherně zrestaurované a domalované původní nástěnné malby.

Zámek obklopuje udržovaný park, kde se procházejí pávi,  najdeme zde ovocný sad, zeleninovou a bylinkovou zahrádku i stáje s koňmi. 

Po dlouhých peripetiích se majitelům povedlo dosáhnout na státní dotaci, která však na záchranu objektu zdaleka nestačila.

Oba jsou však podnikaví a opravených částí zámku začali ihned komerčně využívat.

Konají se zde luxusní svatby, v Příchovském sále nebo v parku  probíhají obřady, v čínském pavilonu se připravují svatební hostiny až pro 100 osob.

Je zde originální ubytování pro novomanžele a ve Starém zámku
ještě 8 pokojů s příslušenstvím pro hosty.

Další možnost ubytování je v luxusně vybavených stanech v zámeckém parku. 

Prohlídka zámeckého areálu je možná pouze po předchozí objednávce.