První den v Riu
Na toaletách jsem vyměnila zimní svetr za letní tričko, trochu se opláchla, přebalila kufr a vydala se rozlehlými letištními halami hledat směnárnu a stánek s taxislužbou.
K mému překvapení jsem se tam pohybovala naprosto bez problémů, jako bych to tam už znala. Bylo to jako déja vu. Na každém kroku jsem si vybavovala rady toho mladého stewarda. Všechno šlo přesně jak mne instruoval. Došla jsem ke směnárně, kde jsem si vyměnila peníze a po pár krocích i k přepážce nabízející taxislužbu.
Na chvíli jsem měla tendenci podlehnout pokušení a vzít si levnější taxi venku, ale rychle jsem ten nápad zavrhla. Portugalsky neumím ani slovo a všichni mne varovali, že v Brazílii není zrovna bezpečno. Raději jsem tedy uposlechla doporučení stewarda a objednala si taxi na letišti. Zaplatila jsem příslušnou částku a se stvrzenkou v ruce se vydala k východu z letištní budovy.
Než jsem se nadála, byl u mne zřízenec, který mi vzal lístek z ruky, popadl můj kufr a vedl mne k jednomu z aut. Řidiči sdělil jméno hotelu, kam mne má odvézt a zmizel. Řidič dlouze koumal nad seznamem hotelů, až jsem měla pocit, že si není úplně jistý, kam vlastně má jet a tak jsem mu podala můj doklad o rezervaci. V tu chvíli se rozzářil. Řekl, že v Riu je několik hotelů téhož jména a kdybych mu neukázala rezervaci, byl by mě zavezl úplně jinam.
Vyjeli jsme z letiště. Byla jsem zvědavá na to úžasné Rio de Janeiro a tak jsem bedlivě sledovala cestu. Dlouho jsme projížděli chudým předměstím. Zaraženě jsem otáčela hlavu hned na jednu, hned na druhou stranu. Všude kolem silnice byly domy v tak dezolátním stavu, že jsem si ani nedovedla přestavit, že v nich mohou bydlet lidé. Ale většinou mezi okny, na balkonech nebo na dvorcích vlálo prádlo a před domy nebo ve vjezdech dokonce stála auta, která kupodivu z dálky ani nevypadala jako vraky. Byla jsem otřesená a zklamaná. Stále jsem čekala, kdy konečně uvidím to krásné město, které jsem si představovala podle fotografií.
Chudinská čtvrt se táhla dlouho, ale nakonec se přece jen ulice začaly měnit a já konečně uviděla to bájné Rio. Můj hotel stál ve čtvrti Copacabana, jen několik ulic od známé pláže.
Jakmile taxi zastavilo, vyběhl hotelový zřízenec, vzal moje zavazadla a vedl mě k recepci. Trochu jsem se bála, že se nedomluvím, ale recepční mluvila anglicky.
Vysvětlila jsem jí, že můj partner přijede později a podala jí pas. Překvapilo mne, že se vůbec nezabývala mým příjmením a oslovovala mne rovnou María. Vypadalo to, jako by si hotelové hosty vedli jen pod křestními jmény.
Vybalila jsem si kufr, osprchovala se a vyrazila na průzkum okolí.
Procházela jsem ulicemi výstavných domů a honosných hotelů a nevěděla kam dřív koukat. Tady byla úžasná okna, tam krásný balkon, kousek dál před domem nádherná palma.
Náhle se přede mnou otevřel pohádkový výhled. Vody oceánu šplouchaly obrovskými vlnami na rozlehnou pískovou pláž, plnou lidí. Vypadalo to jako ohromná barevná mozaika. Podél pláže se táhla dlouhá promenáda lemovaná nádhernými paláci. Nevěděla jsem kam se dřív otočit. Mám jít doprava, doleva, nebo rovnou na pláž? Nakonec mne sluníčko zahnalo do stínu domů. Potkávala jsem lidi v plavkách, muže i ženy jakéhokoli věku a postav v kraťasech a tílkách. Procházeli se, nebo seděli na zahrádkách restaurací, kam si z pláže odskočili na kávu nebo zmrzlinu. V první chvíli mne to překvapilo, k tomu honosnému lázeňskému prostředí se mi to nějak nehodilo, ale rychle jsem ocenila, že ani já nebudu muset přemýšlet, co si vzít na sebe, když půjdu ven.
Došla jsem až na konec a sešla k moři. Miluji chůzi po mělčině, kdy mi voda šplouchá kolem kotníků. Zula jsem si boty a vykročila do písku. Byl horký jako rozpálená plotna a já se snažila co nejrychleji dostat k vodě. Konečně jsem mohla do sytosti pozorovat vysoké vlny a lidi, kteří se v nich ztráceli a zase vyplouvali, aby je vzápětí další vlna zase pohltila. Nejsem tak dobrý plavec, abych měla odvahu také to zkusit. Vykasala jsem si sukni a pomalu se brodila mělkou vodou. Vlny divoce vybíhaly daleko na pláž a pak zase couvaly a nechávaly po sobě pás mokrého písku. Chvílemi jsem šla po souši a vzápětí mně vlna ohodila až do pasu. Bylo to nádherné a osvobozující. Jako bych se ocitla v jiném světě. Včera zmrzlá Praha a dnes nádherné léto u moře.
Do hotelu jsem se vrátila až k večeru, mokrá, unavená a plná dojmů. Byla jsem ráda, že mi ještě zbylo nějaké jídlo z cesty a nemusela jsem řešit, kam se jít najíst. Hotely v Brazílii nemají restauraci, mají pouze místnost, kde se podává snídaně. Natáhla jsem se na postel a v tu chvíli usnula.
Marie Kubešová
Věčné město Řím
O bohaté historii a úžasných památkách Říma toho bylo napsáno nepočítaně. Nic ale nemůže dostatečně vylíčit skutečnost. Do Říma prostě musíte jet a vidět ho na vlastní oči.
Marie Kubešová
Jak jsem bojovala s nemocí
Toto povídání je staré 10 let a mým blogům se poněkud vymyká. Ale protože je bohužel stále spousta lidí, kteří bojují s nemocí, jejíž název, snad z pověrčivosti, zásadně nevyslovuji, je toto téma stále aktuální.
Marie Kubešová
Žamberk
V údolí Divoké Orlice, na křižovatce obchodních cest z Čech na Moravu a do Kladska, na místě bývalé slovanské osady, vzniklo ve druhé polovině 13. století německé městečko Senftenberg.
Marie Kubešová
Zámek Bon Repos
je barokní, původně lovecký zámeček, který najdeme nedaleko Prahy, na vrchu Čihadlo u Lysé nad Labem.
Marie Kubešová
Heřmanův Městec
je dalším typem na výlet do okolí Chrudimi. Městečko, ležící na úpatí Železných hor, má zajímavou historii, krásně opravenou židovskou synagogu a židovský hřbitov.
Marie Kubešová
Zámek Choltice
je oblíbeným cílem rodinných výletů. V zámeckém parku je pohádkový okruh Svět vodníků a loutek Černého divadla se spoustou pohádkových postav, jehož patronem je nejznámější český vodník Josef Dvořák.
Marie Kubešová
Slatiňany
Jen pár kilometrů od Chrudimi leží městečko Slatiňany, kde můžeme navštívit krásný novogotický zámek a jeden z našich největších hřebčínů.
Marie Kubešová
Chrudim – město, kde stojí za to žít
je druhé největší město pardubického kraje, pro své kouzelné historické centrum nazývané též Athénami východních Čech.
Marie Kubešová
Zámek Maleč
památník dvou významných osobností našeho národního obrození, Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera.
Marie Kubešová
Hřensko
V sevření skalnatého kaňonu, na soutoku Labe a říčky Kamenice, leží obec s nejnižší nadmořskou výškou u nás a přesto působící jako by vyrostla vysoko v horách
Marie Kubešová
Pécs
Maďarské multikulturní centrum a brána do Středomoří, krásné historické město Pécs, česky zvané Pětikostelí, bylo v roce 2010 právem vyhlášeno evropským hlavním městem kultury.
Marie Kubešová
Harkány
Maďarské městečko s pouhými 4000 obyvateli a velké lázně s milionem návštěvníků ročně, kteří se sem znovu a znovu vracejí, to je Harkány.
Marie Kubešová
Krakov
Nádherné město, rozkládající se nad Vislou, kde z vrchu Wawel na řeku zhlíží majestátní královský hrad, má bohatou a zajímavou historii, již od dob svého založení mnohokrát provázanou s historií naší země.
Marie Kubešová
Dačice
Půvabné jihočeské město Dačice je zajímavé nejen pomníkem kostce cukru, ale především pěkným historickým centrem a zámkem s romantickým parkem.
Marie Kubešová
Zámek Chyše
Kousek od Žlutic najdeme další zachráněnou perlu karlovarského kraje. Zdevastovaný novogotický zámek a pivovar zachránil z ruin a nádherně zrekonstruoval příbuzný původních majitelů, který zchátralý objekt koupil od státu.
Marie Kubešová
Manětín
Malebné městečko uprostřed lesnaté krajiny na sever od Plzně bývá oprávněně nazýváno barokní perlou západních Čech. Svůj podpis tady zanechali nejvěhlasnější umělci barokního období.
Marie Kubešová
Žlutice
Nedaleko Karlových Varů, ve svahu nad řekou Střelou, pod vrchem Vladařem, se rozkládá starobylé městečko s bohatou historií a s uličkami tak úzkými a strmými, že je někdy problém jimi projet.
Marie Kubešová
Blatná
Podbrdské městečko na řece Lomnici, obklopené rybníky, je opět známé především díky svému zámku, který vyniká svojí architekturou i polohou.
Marie Kubešová
Březnice
Kouzelné městečko Březnice nedaleko Příbrami se výrazně zapsalo do naší historie především krásou a romantickou historií zdejšího zámku.
Marie Kubešová
Rožmitál pod Třemšínem
je známý především jako dlouholeté působiště Jakuba Jana Ryby. Nutno předeslat, že toto podbrdské městečko na první pohled nepůsobí nějakým úžasným dojmem, ale pokud tam strávíte pár dní,
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 564x