Manětín je kouzelné místo. Na druhé straně je to tak trochu lidmi zapomenutý kraj. Málo pracovních příležitostí a do větších center daleko. Manětínu se kdysi vyhnula železnice a tak zůstal stranou.

Jen tak pro zajímavost: v Manětíně se koncem 2.světové války ukrýval výsadkář Čurda, co zradil. Skrýval se tam samozřejmě se změněnou identitou a německým příjmením. Po skončení 2.světové války se sám přihlásil úřadům a byl popraven.

Děkuji za další zajímavost Kraj je to krásný a tím, že je lidmi zapomenutý, je zase méně zdevastovaný.

V zivote jsem jmeno Manetin neslysel. Diky za informaci, Kolik my mame tech krasnych perel v nasem Cesku!

Máme jich neskutečné množství! Mnohé z nás až coronavirus přiměl hledat perly doma a nejen ve světě.

Opět pěkné! Jak vidno z fotek, tak vám počasí zrovna moc nepřálo.

Tenhle kout Čech má opravdu pěkné památky.

Jak jsem vám posledně doporučil Skoky, tak dnes bych vás chtěl upozornit na zámek Chyše, který je kousek od Manětína. Manželé Lažanští tento objekt, který patřil jejich předkům, museli koupit od státu. A byla to téměř ruina, kde se propadaly stropy. Klobouk dolů před jejich obrovským úsilím, které znovuzrození tohoto zámku věnují. Dnes už zbývá zrestaurovat jen druhé patro zámku. Paní Marcela i pan Vladimír Lažanský jsou velice příjemní lidé a prohlídka zámku s nimi je zážitek.

I tohle krásné místo jsem navštívila v rámci cest po tomto kraji. Už z toho připravuji další blog. A máte pravdu- když vás provází po svém zámku majitel, který ho zachránil z ruin vlastním úsilím, je to něco docela jiného.

Tolik nádhery v našem kraji, na jaře to zkusíme na vlastní oči, karma

Děkuji

Soudobý český tisk před WWI pečlivě zaznamenával výsledky sčítání lidu v Manetíně. Růst podílu českého živlu: velký jásot v řadách Čechů, který rovnal snad tomu, když jsme vyhráli nad SSSR. Pokles podílu českého živlu: hluboký žal, skřípot zubů a pláč uvědomělého českého národa.

Děkuji za krásný příspěvek