Ostrov Skye, to je teprve to tajemné, romantické Skotsko, jak je známe z děl jeho básníků a romanopisců.
Vrcholky hor vykukující z cárů mlhy někdy zcela ukryté v mracích nebo za dešťovou clonou a pak se náhle vynořující v celé své kráse.
Bílé domečky řídce rozeseté po sytě zelených kopcích a všude kam se podíváte ovce, ovce a zase ovce. Staré hrady, skalnaté útesy v hlubokých zálivech a dlouhé kamenité pláže, kde najdete ty největší a nejkrásnější lastury jaké si jen umíte představit. To je Skotsko Waltera Scotta a Roberta Burnse.
Druhý největší skotský ostrov Skye je převážně dílem sopečné činnosti. Pohoří Cuillin na jihu ostrova, kterému se také říká Skotské Alpy je horolezci vyhledávanou lokalitou. Vzhledem k deštivému počasí jsme si nemohli udělat výšlap k Fairy Pools - vílím jezírkům, o jejichž kráse a průzračnosti jsme tolik slyšeli.
Na severu je nejvyšší hora Storr, na jejímž úpatí se tyčí skalní věž The Old Mann of Storr- Starý muž. Kouzelný je vodopád Mealt Falls, který vyvěrá ze skály a z výšky padá do moře. V úplně nejsevernější části ostrova stojí hrad Duntulm.
Na Skye jsme přijeli z Kyle of Lochalsh přes most Skye Bridge, který byl vystavěn v r. 1995. Do té doby byl ostrov přístupný pouze trajektem. Zpočátku most provázely velké problémy s příliš vysokým mýtným, které místní odmítali platit, takže bylo nakonec zrušeno.
Na ostrově se dosud udržel gaelský jazyk.Všechny nápisy, cedule a ukazatele jsou dvojjazyčné.
Překvapily nás perfektně udržované, ale velmi úzké silnice, které mají všude na dohled smyčky, takže řidiči již z dálky vidí protijedoucí vozidlo a mohou se tak pohodlně vyhnout.
Podobně jako v Highlands jsme i tady projížděli dlouhými úseky mezi horami, ale osídlení se nám zde zdálo přece jen hustší. Už se stmívalo, když jsme dorazili do městečka Portree, kde jsme si zašli na večeři na typické skotské huggis, doplnili jsme si zásoby v místním obchodě a vydali se hledat osadu, kde jsme měli zajištěno ubytování.
Na místo jsme dojeli po tmě v mlze a dešti. Přes špatnou viditelnost jsme snadno našli bílý domek, ke kterému nás dovedly směrovky s označením BB ( bed and breakfast). Starší manželé, kteří zde mají ovčí (jak jinak) farmu nás už očekávali.
Byli jsme velmi srdečně uvítání a ubytování v pěkně vybavených pokojích s hezkou prostornou koupelnou. Majitelé nás pozvali do svého bytu, kde jsme s nimi strávili velmi příjemný večer.
Ráno jsme se probudili do jasného dne bez deště, takže jsme konečně viděli i salaš s rozlehlými pastvinami plnými oveček. Dostali jsme dobrou a vydatnou snídani, udělali si pár společných fotek na památku a mohli jsme vyrazit na další cestu.
Navštívili jsme skanzen v Kilmuir, který rozhodně stojí za vidění. Nizoučké kamenné domky s malinkými okýnky a slaměnými střechami nás vrátily o několik staletí zpět.
Dnes už si těžko dokážeme představit, jak tvrdý zde byl život v těch dávných dobách a jak těžké muselo být pro zdejší obyvatele, když své domovy opouštěli v době násilného vysídlování.
Po Jakobitském povstání (1745), kdy byl rozbit klanový systém skupovala celá rozlehlá území anglická šlechta pro své zemědělské velkopodnikání. Lidé byli vyhánění ze svých domovů a vyvražďováni. Trestaly se jakékoli projevy skotství, i pouhé nošení kiltu bylo trestáno smrtí. Tato genocida trvala celé jedno století, dokud ji nezastavila královna Viktorie, která si Skotsko zamilovala.
Domečky jako z pohádky, ani si člověk neumí představit, že v nich kdysi skutečně žili lidé s tak krutými osudy.
Druhý nocleh jsme měli v Isleornsay, rovněž v BB, soukromém domku, opět ubytování na velice dobré úrovni, jen majitelé už nebyli tak srdeční a přátelští.
Po solidní snídani jsme se vydali opět na cestu,tentokrát už zpáteční.
Jeli jsme převážně kolem pobřeží. Občas jsme se zastavili na procházku po pláži nebo v některé z malebných rybářských vesniček, když jsme našli nějakou hospůdku, kde jsme si mohli dát oběd nebo kávu.
U jedné rybářské osady jsme objevili kamenitou pláž se spoustou krásných velikých škeblí, které jsme si samozřejmě nasbírali, abychom měli originální suvenýry domů.
Po několika hodinách jízdy jsme se znovu blížili k mostu vedoucímu na pevninu. Už z dálky jsme viděli siluetu hradu Eilean Donan Castle.
Kouzelný, nezapomenutelný výlet se pomalu schyloval ke konci, i když nás čekala ještě dlouhá cesta přes Highlands do Glasgow.
