Berchtesgaden a Orlí hnízdo

Malebné horské městečko v jihovýchodním cípu Bavorska a rekreační oblast, vyhledávanou mimo jiné pro termální lázně se slanou vodou, proslavilo zejména ve filmových dokumentech často uváděné Hitlerovo Orlí hnízdo.

První písemná zmínka o Berchtesgadenu pochází z roku 1102, kdy hraběnka Irmgarda ze Sulzbachu nechala v horách mezi lesy postavit klášter jako dík za záchranu manžela, těžce zraněného při honu.

Augustiniáni, kteří klášter obývali, nebyli zpočátku nadšeni životem v odříkání a v naprostém ústraní, ale později se se svým osudem rádi smířili, když jim roku 1156 císař Bedřich Rudovous za péči o lesy a pozemky v okolí udělil Císařskou listinou právo k těžbě soli a kovů.

Solné doly se zasloužily o hospodářský rozvoj oblasti a už v roce 1294 získal Berchtesgaden status města.

Díky těžbě soli se hospodářsky vzmáhal a bohatl, ale současně se musel potýkat s nevraživostí závistivců ze Salzburgu.

V létech 1393 - 1404 se Berchtesgaden dostal pod nadvládu Salzburského arcibiskupství, které se snažilo uplatňovat nad ním svůj vliv a hlavně získat kontrolu nad solnými doly, což vyústilo v Solnou válku.

Berchtesgadenský arcibiskup se dostal do otevřeného konfliktu s Maxmiliánem I., který se pod vidinou mimořádných příjmů rozhodl zdvojnásobit clo na solnohradské zboží. Město obsadilo bavorské vojsko a arcibiskup byl na doživotí uvězněn v pevnosti Hohensalzburg.

V roce 1923 učarovala kouzelná horská krajina Adolfu Hitlerovi. V Obersalzbergu si koupil chatu a nechal ji podle vlastních návrhů a na vlastní náklady přestavět na honosné sídlo Berghof. To se pak stalo jeho permanentní letní rezidencí. Přestavbu uhradil z honoráře za Mein Kampf.

Následně si v okolí stavěli vily všichni přední nacističtí pohlaváři, aby byli vůdci v každé době nablízku.

Násilně za babku vykupovali a vyvlastňovali domy a pozemky místních starousedlíků, aby v Obesalzbergu nezůstal nikdo, kdo by se neztotožňoval s jejich ideologií. Celou oblast pak ovládli národní socialisté.

Hitlerovi pohůnci dělali pro svého vůdce i nemožné. Na vrcholku hory Kehlstein mu jako dárek k 50. narozeninám nechal jeho osobní tajemník Martin Borman postavit horskou chatu Kehlsteinhaus, dnes všeobecně známou jako Orlí hnízdo.

Silnici dlouhou 6,5 km, po které dnes autobus zdolá převýšení o 700 m za čtvrt hodiny, postavili za pouhých 13 měsíců.

Končí na parkovišti, odkud je vchod do mramorem obloženého tunelu, ze kterého vás výtah vyveze o 124 m výš až do Orlího hnízda.

Hitler, který trpěl klaustrofobií se jízdy ve výtahu bál, takže chatu navštívil jen několikrát, většinou u příležitosti nějaké státnické návštěvy, kterou si tam pozval.

Nikdy tam nespal, proto tam nebyly ani žádné ložnice, pouze Eva Braunová tam měla svou pracovnu. Vcházelo se do ní z velké místnosti s krbem, která sloužila pro různá jednání a návštěvy. Dnes jsou místnosti prázdné a zřejmě je podle potřeby využívá zdejší restaurace.

Prosklená veranda nabízí  nádherný výhled na protější horské štíty i hluboko do údolí. Hostům restaurace slouží veliká terasa, na které se Hitler tak rád nechával fotit.

Na konci války byl Obersalzberg vybombardován spojeneckými vojsky, ale Berghof dostal jen slabý zásah, proto ho sami nacisté vypálili, aby se nic z vůdcovy rezidence nedostalo do nepřátelských rukou. Konečné likvidace se mu dostalo až v roce 1952, kdy ohořelé zbytky stavby Američané vyhodili do vzduchu.

Chata Orlí hnízdo jako zázrakem nebyla bombardováním vůbec poškozena ani následně zničena. Zůstala tak jediná, co z celého Hitlerova „panství“ zbylo.

Po válce celou oblast využívala americká armáda jako rekreační centrum.

Perlou tohoto kraje je jezero Königsee, s průzračně čistou vodou, které je ze všech stran obklopeno horami. Přímo nad jezerem se tyčí druhá nejvyšší hora Německa Watzmann (2713 m).

Neměli jsme bohužel dostatek času, abychom mohli zažít romantickou plavbu ke kostelu Sv. Bartoloměje, který stojí na opačné straně, a tak jsme si alespoň udělali kolem jezera hezkou procházku. Prošli jsme se vesnicí se spoustou hotelů, penzionů, hospůdek a obchodů s místními suvenýry a obdivovali jsme dřevěné domky kolem jezera, které jsou postavené na pilířích přímo ve vodě.

Další úžasný zážitek v Berchtesgadenu byla návštěva solného dolu Salzbergwerk, v jehož některých patrech se dosud těží.

Při vstupu jsme vyfasovali kombinézy a obkročmo nasedli na důlní vláček, který nás provezl nízkými, úzkými štolami do prostornější „jeskyně“, odkud vedla skluzavka do prostor v hlubině. Patřím mezi méně odvážné, kteří využili raději postranního schodiště.

Procházeli jsme mnoha štolami a odvážní absolvovali další skuzavku (já schody) do ještě nižšího patra. Dokonce jsme se museli přepravit lodí přes podzemní solné jezero, abychom se dostali do prostor, odkud nás důlní výtah vyvezl zpět nahoru. Tam už na nás čekal zase hornický vláček, který nás dopravil až k východu.

Průvodce, který nás solným dolem provázel sice mluvil německy, ale celý výklad nám pouštěl z nahrávky v češtině, takže jsme se dozvěděli i mnoho zajímavého o těžbě soli.

Dnes je Berchtesgaden vyhledávanou turistickou oblastí nejen kvůli Orlímu hnízdu a památkám a zajímavostem spojeným s těžbou soli ale také díky možnostem zimních sportů i letní horské turistiky.

Naplánovat si  zde celou dovolenou  by jistě stálo  za zvážení.