Žlutice

Nedaleko Karlových Varů, ve svahu nad řekou Střelou, pod vrchem Vladařem, se rozkládá starobylé městečko s bohatou historií a s uličkami tak úzkými a strmými, že je někdy problém jimi projet.  

Původní osada vnikla v místě, kudy procházela důležitá obchodní stezka z Chebu do Prahy, po které se dovážela sůl. V listinách je poprvé zmiňována v roce 1186.

Jasnější historie se datuje až od 70. let 13. století,  kdy Žlutice získali páni z Rýzmburka, jejichž rod zde vydržel až do roku 1415, kdy se zde usadili Elsterberkové z Plané.
Boreš z Rýzmburka na místě osady založil město, kde zavedl městská práva, včetně práva hrdelního.
Nový majitel, Jindřich z Elsterberka už tak úspěšný nebyl. Protože byl katolík, byly Žlutice opakovaně napadány husity, se kterými musel bojovat vlastně až do své smrti.

Po ukončení husitských válek se Žlutice staly na 100 let majetkem rodu husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic, který město dovedl k nebývalému rozkvětu. 
Mimo hrad, který vybudoval na místě původní tvrze,  postavil ještě další dva obranné hrady Nevděk  a Mazanec.  Měšťané bohatli na obchodu se solí, město prosperovalo, byl postaven městský špitál s kaplí.
Posledními pány Žlutic byli po dobu 300 let Kokořovci z Kokořova.  
Původní gotický hrad přestavěli na renezanční zámek, který byl později zrekonstruován v barokním stylu. Obklopen byl zahradou, jejímž autorem byl známý  architekt  Jan Blažej Santini.
V roce 1761 došlo zásahem blesku k ničivému požáru, kdy zámek vyhořel až do základů a už nikdy nebyl obnoven.  
 Kokořovci se přestěhovali na zámek Štědrá.
Z kdysi výstavné zámecké zahrady se do dnešní doby zachovala pouze část ohradní zdi a krásná barokní brána, která zdobí horní část náměstí.

Žlutice mají pěkné svažité historické náměstí s překrásným barokním sloupem Nejsvětější Trojice a kašnou.

V jednom z barokních domů je muzeum, které rozhodně stojí za návštěvu. Nachází se v  budově někdejšího městského soudu a obecní šatlavy, která sloužila jako vězení až do roku 1950. Dnes ji připomíná expozice mučících nástrojů k uplatňování útrpného práva.
Z muzea lze sestoupit do podzemí, jehož rozsáhlé chodby vedou pod celým městem, přístupná je však jen malá část.
Nejcennějším artefaktem muzea je kopie Žlutického kancionálu, jehož originál z roku 1558 je uložen v Památníku národního písemnictví. 

Kostel Sv. Petra a Pavla jsme si bohužel prohlédnout nemohli, protože byl v době naší návštěvy zavřený.
Pro silný déšť jsme nakonec neuskutečnili ani větší procházku městem, které nabízí ještě mnoho dalších historických zajímavostí.
Místo toho jsme skončili v suchu a teple místní hospody, kde dobře vaří a obsluha je příjemná a vstřícná.

Pozvu vás tedy alespoň do muzea.